Současní MAYHEM! Hudební géniové posunující hranice black metalu o notný kus dál nebo banda opilců parazitujících na odkazu svých legendárních předchůdců Euronyma a Deada? Po vydání alba Grand Declaration of War se početná komunita fanoušků MAYHEM rozštěpila na dvě poloviny, z nichž každá zastává jeden z výše naznačených krajních názorů. Zajímalo nás, co si nejen o tomto tématu myslí ten, jenž toto schizma způsobil, autor většiny hudby na Grand Declaration of War, jeden z nejlepších kytaristů metalové scény, samotný Blasphemer. V touze vyslechnout si jeho myšlenky jsme se za ním vydali až na daleký sever Evropy. Přestože Blasphemer nepatří mezi velké mluvky, ochotně nám na pár otázek odpověděl.

Když bylo vydáno vaše nové album „Grand Declaration Of War“ (GDW), znepokojilo to jak nové tak i staré fanoušky, neboť GDW bylo oproti „De Mysteriis Dom Sathanas“ dost rozdílné. Časem si ovšem fans na zvuk GDW zvykli a album si oblíbili. Opravdu jsi neměl strach z reakcí lidí na váš aktuální počin?
Již před psaním nové látky jsme věděli, že reakce na nové album budou výrazně odlišné stát od státu. Například v Německu jsme prakticky nezaznamenali pozitivní recenzi, no možná jednu (smích). Každopádně já skládám hudbu kvůli sobě a pro sebe a nemůžu myslet na to, co si o mé hudbě budou myslet jiní lidé. Zkrátka dělám to, o čem si myslím, že je to to pravé, a příliš o tom nepřemýšlím.

Co vás přimělo k tomu, že jste ve své hudbě začali směřovat od ortodoxního black metalu k avantgardě?
MAYHEM se stále vyvíjejí. Když vyšlo Wolfs Liar Abyss, byl jsem ve velmi špatném psychickém stavu, byl jsem nasraný, frustrovaný, zkrátka všechno bylo na hovno, což platí zejména o mém osobním životě. Z tohoto podhoubí se pak vyloupla GDW, což považuji za naprosto přirozené. Domnívám se, že když uvázneš na místě, jsi mrtvý. Proto GDW vyznívá sofistikovaněji, zatímco WLA bylo poněkud přímočařejší a zároveň oduševnělejší. Stále je nutno mít na paměti, že GDW je koncepčním albem a že veškeré skladby na něm jsou vzájemně ideově propojeny. Na b - straně se navíc stupňuje „kosmická“ nálada, která posouvá GDW do dalších dimenzí. Nové album MAYHEM bude zase úplně jiné – bude mnohem temnější a morbidnější.

Myslíš si, že jednou z příčin onoho zvláštního vyznění GDW, je fakt, že už jste přesyceni ortodoxního norského black metalu?
Neřekl bych. Náš hudební vývoj nemá co dělat s tím, jak se vyvíjí norská black metalová scéna. Její součástí je plno podobných a slabých kapel. Nechceme se k nim řadit, a proto jsme vydali GDW, které je však stále 100% black metalové.

Dalo by se říci, že se na GDW přibližujete VOIVOD?
(smích) Mnoho lidí přišlo s tímto přirovnáním, ovšem já osobně s ním nesouhlasím. Mám rád VOIVOD, ale v naší hudbě je vůbec necítím.

Už máte napsaný nějaký nový materiál?
Nedávno jsme s psaním nových skladeb začali. Předběžný název našeho nového CD bude Chimera.

Co vlastně Chimera znamená?
Toto slovo pochází z řečtiny a označuje smyšlené stvoření se lví hlavou a dračím ocasem. Když se řekne „ Beast Of Mayhem“ představím si právě tuto potvoru.

Chystáte na nové album nějaká překvapení v duchu GDW?
Bude tam plno překvapení.

V jaké rovině? V lyrice nebo…
(smích) My se nikdy neopakujeme, vždy chceme směřovat kupředu a bořit hranice. Každopádně nové album zase překvapí mnoho lidí.

Myslíš, že se můžete z hlediska komplexnosti vaší hudbydostat ještě dál než na GDW?
To si nemyslím. Použil jsem pár progresivních elementů, ale celkově bude naše nové album mnohem stravitelnější než GDW.

Vydali jste European Legions a US Legions. Dvě různé verze prakticky stejného alba. Proč?
Když jsme hráli v USA, pár koncertů jsme natočili a dospěli jsme k závěru, že vydání dvou verzí bude zkrátka „cool“.

Vydali jste taky DVD!
Ano. Koncert by snímán šesti či sedmi kamerami, což je cesta ke kvalitnějšímu živáku. Každopádně si myslím, že tam ještě něco chybí.

Vaše oficiální live CD Mediolanum Capta Est z roku 1998 mělo být odpovědí na všechny ty bootlegy, kterých je všude plno?
Ano. Byla to naše odpověď na všechny ty pirátské záznamy našich koncertů. Toto album bylo původně vydáno v limitované verzi, a sice pouze 500 kusů vinylů a CD.

Proč jste změnili vydavatele a přešli jste od Avantgarde k Season Of Mist?
Pro Avantgarde jsme udělali prakticky jenom ten živák Mediolanum Capta Est. Jednoduše nám od labelu do Norska přišla zpráva, že „to zní dobře a že se to prostě vydá“ a bylo to. Smích.

Proč právě Season Of Mist? Přece jen je to malé vydavatelství a mají slabší distribuční síť.
Naší prioritou je, abychom byli pro label jednoznačnou jedničkou. Tohle máme u Season Of Mist zajištěno. Kontrakt s nějakým velkým vydavatelem by pro nás nebyl tím pravým.

Co je pro tebe nejdůležitější částí celého procesu skládání nové písně?
Nejtěžší věcí je vymyslet nějaký ustřední nesmrtelný riff, který můžeš poslouchat po pětisté a stále se ti bude líbit. To je velmi těžké. A pak všechno zabalit do takové podoby, která se stane věčnou. V každém případě se musím snažit dostat ze sebe pokaždé to nejlepší, což je podle mě povinností každého muzikanta. Všechno je to o vývoji, nelze se přilepit na jednom místě a stagnovat.

Považuješ se jako hudebník za perfekcionistu?
Jasně! Ve studiu mi trvá zhruba pět dnů, než naleznu ten správný a pravý zvuk MAYHEM. Zvuk totiž musí odrážet obsah písně. Jsem perfekcionista a zrovna tak Hellhammer. To je opravdový šílenec.

Apropos Hellhammer. Kromě MAYHEM hraje v několika dalších skupinách. Jak to stíhá?
MAYHEM jsou pro něj samozřejmě prioritou. Pokud nemá zkoušky s MAYHEM, může si dělat, co se mu zlíbí.

Co tě vůbec inspiruje ke skládání hudby?
Rozhodně ne jiná hudba. Například to, že sedím zrovna tady, uvědomuju si, že žiju…Zkrátka inspiruje mě realita všedního dne (smích).

A co třeba překrásná norská příroda?
Já jsem spíš měšťák a mám raději město. Příroda mě moc nebere, až na počasí. Co je depresivnější než deštivý den v Oslo?(smích)

Nedávno jste absolvovali společné turné s Hate Eternal. Jak to vypadalo?
Bylo to skvělé. Jeli jsme taky s Exhumed. Perfektní koncerty, perfektní lidé.

Hráli jste v klubech nebo i v nějakých větších halách?
Hráli jsme v malých i velkých klubech a kromě toho jsme vystoupili na Milwaukee Metal festu.

V roce 1999 jste hráli ve Wackenu. Byly tam tisíce fanoušků. Jak na to vzpomínáš?
Myslím, že to bylo OK. Zkrátka jsme si řekli, že přijdeme na pódium, nějak to odehrajem a něco vypijeme. Jen jsme se chtěli pobavit. Tehdy jsme ještě nebyli moc profesionální.

Preferuješ velké haly nebo malé kluby?
V malých klubech je vše mnohem intenzívnější, zatímco v rozlehlých halách je všechno 100 metrů daleko a energie se tak rozmělňuje.

Měli jste někdy nějaké problémy s fans? Hrozil vám třeba někdo smrtí?
To víš, že se všude najdou vylízanci, kteří se snaží vyrypovat. Nemůžeš se s nimi bavit. Musíš je zkrátka ignorovat. Nestarám se o ně. MAYHEM jsou snadným cílem nenávisti. Myslím, že MAYHEM jsou nejnenáviděnější kapelou vůbec. Nemůžeme být zkrátka ignorováni a lidé nás buď mají rádi nebo nás nenávidí.

Jak se vlastně díváš na vývoj norské blackmetalové scény? Kam se podle tebe bude v budoucnu ubírat?
Ze začátku se jednalo o jednolitý hudební proud, pak se však každý začal pokoušet o mixování dalších hudebních stylů, jako je industriál a další nesmysly. Teď se zase každý, včetně MAYHEM, snaží vracet ke kořenům. Naše příští album bude zase trochu ortodoxnější black metal.

Myslíš si, že je v pořádku, když na společná turné jezdí kapely hrající různé žánry?
Tímto způsobem je možné upoutat více lidí, ale na druhé straně se to samozřejmě nesmí přehánět. Když jsme byli na posledním turné, hráli jsme spolu s industriálními Red Harvest, death metalovými Aeternus a nějakou blbou heavy metalovou skupinou Griffin. Byl to trošku mišmaš, ale fungovalo to.

Stýkáš se v současné době s Dimmu Borgir a Emperor?
Jsou to skvělé kapely, ale nijak se s nimi nekontaktuju. Myslím, že se s nimi občas potkává Hellhammer.

Emperor skončili…
Emperor byli a jsou skvělá skupina. Díky jejich konci se teď může Samoth více soustředit na Zyklon.

Ještě bych se rád vrátil ke tvému způsobu skládání. Vždy u MAYHEM obdivuji, že každá píseň má v sobě ohromný kus agrese. Myslíš, že agresivní hudba potřebuje k tomu, aby vyzněla opravdově, agresivní texty?
Většinou jo. Hudba a texty jsou vzájemně propojené. Občas se stane, že napíšu nějakou pasáž a Maniac okamžitě přijde s hotovým textem. Někdy by také mohlo být zajímavé napsat milostnou píseň s death metalovým textem (smích).

Hypoteticky. Kdyby byli ve skupině Euronymous a Dead, myslíš, že byste nahráli GDW a hráli na koncertech po celém světě?
Hmmm… Co na to mám říct? Euronymous měl rád hodně různé muziky a nemyslím si, že MAYHEM by s ním zastávali pořád tu samou pozici. Mám za to, že Euronymous zemřel v pravý čas – jako král. Nechci o tom dál spekulovat. Já jsem lepší muzikant než Euronymous, ale společně nám to mohlo klapat.

Jak jsi reagoval na to, když jsi dostal návrh připojit se k MAYHEM?
Spolu s Hellhammerem jsme hráli v jeho bočním projektu ještě před mým příchodem k MAYHEM. Bylo to kolem roku 1992. Hellhammer věděl, že jsem dobrý kytarista a jednoho dne se mě zeptal, jestli se nechci přidat k MAYHEM. Odpověděl jsem jen „Pojďme to zkusit“. Absolvovali jsme jen pár zkoušek během kterých jsme si zahráli pár skladeb. Pak se MAYHEM začali mezi sebou hádat a já jsem načas odjel a založil jsem si svůj blackmetalový projekt. Pak mi opět zavolali a po krátkém rozhovoru jsem se k MAYHEM znovu přidal, protože jsem cítil, že mi věří.

Mnoho lidí předpokládalo, že Euronymova a Deadova smrt znamená konec MAYHEM. To, že tomu tak nakonec nebylo, je Hellhammerova zásluha?
Po jejich smrti každý říkal, že bez nich MAYHEM dál existovat nemohou. Mýlili se…

Euronymous a Dead byli vlastně mluvčími MAYHEM a jejich dominantními osobnostmi. Možná se trochu zapomínalo na Hellhammera…
Je potřeba si ujasnit jednu věc. Euronymous se čím dál víc soustředil na svůj byznys. Celý den sedával ve své kanceláři a psal obchodní dopisy. Byl to právě Hellhammer, který se snažil o to, aby konečně MAYHEM vlezli do studia a něco nahráli. Hellhammer měl možnosti, jak nahrávání zařídit, jenomže Euronymous pořád seděl ve svém kanclu. Lidi o tom houby ví, a proto by radši měli držet hubu.

Jaký je tvůj vztah k internetu. Je tam o MAYHEM plno „zaručených“ zpráv. Používáš vůbec internet k hledání informací o vaší kapele?
Dost se zajímám o to, co se o mně a MAYHEM napíše. Internet však není mou doménou a používám ho hlavně jako nástroj komunikace. Občas napíšu nějaký ten mail, ale nedá se říct, že jsem nějaký vášnivý surfer.

Slyšel jsi o sobě v poslední době nějaký drb? Nevím. V posledních letech se o mně a o MAYHEM vyrojilo tolik hovadin, že už jsem je přestal registrovat. Jednou jsem dokonce slyšel, že jsem se stal obětí letecké katastrofy. No, to víš, pořád se něco děje a stát se může všelicos. Třeba včera ve Scandic hotelu to bylo doslova peklo. Uf.

Copak se tam stalo?
No, chlastali jsme celý posraný den. Maniac a fůra dalších lidí.

Ale Maniac vypadal, že je ve velmi dobré formě… Jo (smích). Přesně. Když jsem se ráno probudil, můj hotelový pokoj byl totálně přeplněný flaškami. Všude byly Maniacovy otisky prstů. Minibar byl úplně prázdný. Strašný bordel. Musel jsem rychle zavolat uklízečku. Ta když přišla, byla chvílku úplně šokovaná. Asi přemýšlela, jak tu spoušť uklidit. Pak jsme našli na televizoru zprávu, že se máme dostavit do recepce. Účet bude asi pěkně mastný…

Takže staří dobří MAYHEM?!?
Jo….(smích)….

Samozřejmě, že jsme se za Blasphemerem nevydali my. Učinili tak naši finští kolegové ze serveru www.Metal-Rules.com Luxi Lahtinen a Arto Lehtinen. Volný překlad tohoto interview spolu s fotografiemi zveřejňujeme s výslovným souhlasem obou jeho autorů, kterým tímto za poskytnutý souhlas děkujeme. Původní verzi rozhovoru s Blasphemerem si můžete přečíst zde: http://www.metal-rules.com/interviews/mayhem.htm